Jako podnikatelé jsme neustále svědky zavádění nových nesmyslných regulací, zvyšování daní, znemožňování hotovostních převodů nad jistou částku, celoplošného špehování, či jiných pokusů státu mít stále větší a větší kontrolu nad naším podnikáním, jakož i nad soukromím. Rozhodli jsme se, že už dále nechceme svou hlavou a schopnostmi podporovat ty, kteří omezují naši svobodu. Vytváříme proto společnou dobrovolnou ekonomickou blokádu, s cílem nepracovat pro stát a státní instituce. Naopak, rozhodli jsme se zvýhodnit společnosti, které sdílejí naše názory a také se rozhodly nespolupracovat se státem, jakož i společnosti, které se rozhodly svými službami bez státních dotací státu přímo konkurovat. Od našich členů tak mohou získat různé individuální slevy na produkty a služby, které nabízejí.
Stát hází podnikatelům "klacky pod nohy", zvyšuje nebo zavádí nové daně, vynucuje nejrůznější odvody a poplatky a zvyšuje neúměrnou byrokracii. Pokud by jakýkoliv váš obchodní partner měnil dohodnuté smluvní podmínky tak často a v takovém rozsahu jako stát, tak s ním jako společnost už dávno vypovíte smlouvu.
V přípravě je nyní zákon umožňující policii nahlížet do šifrované komunikace vedené přes chatovací aplikace. Od konce roku 2014 stát lidem znemožňuje obchodovat za použití hotovosti a vynucuje platby převodem v bance nad určitou sumu peněz, čímž nárokuje přístup k pohybu Vašich peněz na účtě a k údajům o Vašich nákupech nejen státním úřadům, ale i soukromým bankám.
V současné době stát připravuje novelu zákona o Vojenském zpravodajství a souvisejících zákonech, který, pokud bude schválen v aktuální podobě, umožní Vojenskému zpravodajství sledovat český internet, tedy číst Vaši poštu, soukromé zprávy, odposlouchávat telefonní hovory přes internet nebo sledovat Vaši aktivitu na sociálních sítích, navštěvované stránky, nákupy, zvyklosti i přehrávaná videa. Ani šifrování nebude stoprocentní ochranou.
Dalším příkladem je zavedení Elektronické evdence tržeb (EET), který představuje reálný nástroj centralizované kontroly občanů a představuje hrozbu v podobě zneužití ukládaných informacích o veškerých uskutečněných obchodech.
Sněmovna také v roce 2016 schválila nová pravidla pro držení zbraní a policie bude nově moci zabavit legálně drženou zbraň i bez soudního příkazu, a to přímo u lidí doma, což představuje závažné prolomení domovní svobody.
Stát má "neomezené zdroje" na právníky, či připomínkování smluv. Soukromé společnosti jsou ekonomicky motivované dohodnout se rychle a pružně na oboustranně výhodné smlouvě, v opačném případě totiž na obou stranách může dojít k neúměrnému prodražení. Stát musí následovat "literu zákona" a toto chování častokrát s ekonomickým rozhodnutím nemá nic společného.
Jsme svědky toho jak státní instituce neplní lhůty dané zákonem (například při poskytování různých výpisů), přičemž samozřejmě nemají problém uvalit pokuty na občany a společnosti, které se jakkoli zpozdí (například v placení DPH) a zveřejňovat je na černých listinách. Podávání stížností je byrokratické a častokrát končí bez řešení a bez postoupení kompetentním osobám. Toto chování ze strany státu vnímáme jako značně schizofrenní, znemožňující se účastnit veřejných zakázek.
Nabídky, které společnosti pro stát vypracují jsou velmi často zneužity pouze jako “krycí”, aby bylo dosaženo minimální množství dodavatelů v souladu se zákonem. Většina státních tendrů nakonec končí v rukou několika politicky spřízněných společností, které si za nemalou provizi smluví další společnosti, které samotnou práci skutečně odvedou.
Je běžné, že státní instituce vyžaduje předložit řadu dokumentů od dalších státních institucí, které si nedokáže sama přímo opatřit. Doba na dodání těchto dokumentů je mnohdy 30 dnů, přičemž doba na podání všech materiálů do veřejných zakázek je podstatně kratší. Mnohdy se tedy bez speciálního urgování a doprošování nedá opatření potřebných dokumentů stihnout (a vzniká tak prostor pro úplatky a korupci).
Byrokracie ve státní sféře je někdy tak dramatická, že ji dokáží ve veřejných zakázkách překonat jen největší a nejdražší společnosti, takže se stát zcela připraví o cenově nejzajímavější nabídku menší společnosti a vybere nakonec úplně nejdražší řešení. Jsou i případy, kdy náklady na vytvoření nabídky dosáhly objem samotného státního projektu, který byl předmětem soutěže.
Stát vynucuje své smlouvy z pozice síly a proto nejsme schopni se s ním dohodnout na oboustranně výhodném kompromisu. Stát sice argumentuje tím, že má oporu v zákonech, je ale zjevné, že uvedené zákony týkající se veřejných zakázek jsou napsány v jeho prospěch.
